Pln divných květů je a pestrých tulipánů,
lesk jezer modravých tam plane skrze sítí,
mrak šedých volavek se v jejich pláně řítí
a draci bizarrní se v každou plazí stranu.
A v čaje houštinách je kiosk z porcelánu,
kde rajky báječné své peří kryjí v kvítí,
zřím křídel nádheru, jak v zlatém slunci svítí,
a plameňáků krev i stáda pelikánů.
Z té páry opojné, co stoupá z něho šerá,
jak tělo ženy zřím růst’ bílou lilii
i zraky mandlové, jež zářily mi včera.
A zvolna zvedaje si k ústům okraj bílý
mním, snílek šílený, že z něho vypiji
těch vonných retů jed, co včera z něho pily.