Dál, národe náš drahý! S vroucím plesem
nanovo heslo Nerudovo vstříc, národe, ti nesem,
nesem je lety otuženi, však věrni bez proměny,
nesem je s věrou nejvěrnější, žes národ vyvolený.
Kterému bylo tolik trpět, že nedýchal už ani,
kterému bylo divukrásné a slavné z mrtvých vstání,
který jsi byl a nezanikl, byť popřen tolikráte,
vladařil vlasti obrozené, náš pravý majestáte!
Jakobys omyt vodou živou, jsi sličnější a mladší –
po boku lidstva na pochodu jak svěže se ti kráčí!
Národe, který s lidstvem v závod chceš k nejlidštější metě,
národe, králi znejmilejší, náš jedináčku v světě,
nikoli na smrt – v život jdouce, národe, zdravíme tě!