To mysterium zárodků a žití
jdeš požehnat, ó, svatý zjeve bílý,
svět nesmírný se před tvým světlem chýlí
a země lační tvoje teplo píti.
Jak píseň bouře tisíc tónů zní ti
vstříc z hájů, lesů, lučin v stejné chvíli
a mračna jako ptáci zabloudilí
se přec tvou tváří za obzory řítí.
Tvým před oltářem jako hříšník podlý
v prach bídný člověk klesá na kolena
a znovuzrozen k záři tvé se modlí.
V to nesmrtelné oplození ráno,
v ta mysteria spásy bezejmenná,
ó, věčné Slunce, budiž požehnáno!