Jsou vůně rozváty, a nikdo necítí jich,
l už je mi pohádkou ta láska nesmělá!
Jsou chrámy zbořeny, prach leží na lilijích,
je všechno zalháno...
A vy jste zemřela!
A vy jste zemřela tak cizí, cizí, cizí,
jak cizí byla jste, když míval jsem vás rád...
Váš graciesní zjev mi z klidné duše mizí,
tak cizí docela, tak cizí nastokrát!
Pár veršů galantních, hra citů pošetilá,
sen mládí naivního, jež touží přesladce!
Smrt teprv řekla mi, že opravdu jste žila
a já se rozplakal...
Mír vaší památce!