Kolovrat mé báby, shrbené a šedé!
Už jen pavouk na něm svoje vlákna přede –
v daleku jsem, v dálce, bych se znovu díval,
kterak v prsty báby len jak paprsk splýval,
kolovrat když zpíval, do snů děcka zpíval!
A přec do daleka, bábo má, to cítím,
zlatých nití paprsk že mi předeš žitím,
tvoje zvadlá duše že v mé duši zpívá,
mlhami že ke mně oko tvé se dívá,
dožitý že život s mladostí mou splývá.