Ať zimní vichr venku hřímá, řve si,
sníh drobný metá na cesty a v lesy:
my v teplém coupé zahaleni plaidem
v tu vřavu venku klidně díváme se,
a v cigarety dýmu lehkém, bledém
řeč naše tiše, vesele se nese.
A hlavu zad skloniv v zadumání
já na plavce teď vzpomněl v mořské pláni,
loď jehož hnána úskalím a ledem
a prudký vír než ve vln klín ji snese,
jak v obličeji zoufalém a bledém
děs hrůzy plavci ještě zachvěje se – –