Skip to content
1868–1950

Impromptu.

Jaroslav Kvapil

Sen nejkrásnější, jejž jsem v žití prožil, svou mladou lásku, z které jaro dýše, já do rakve svých upomínek vložil a denně nad ní modlívám se tiše.

Hvězd paprsky tam v letních nocích kanou a vůně růží v jejích vlasech prodlí, když nad tou láskou bohem požehnanou má minulost se, bludný poutník, modlí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Impromptu. · Jaroslav Kvapil · Poetry Cove