Zas bylo to jak okouzlení,
kdy není bouř a není klid,
zas tvoje krev se marně pění,
a zase budeš mlčky žít.
Je mužný věk to roků mých?
Je červen duší úrodných?
Či byly to jen toulky slastí
kams do neznáma nad propasti?
Ó kráso duše usmířené,
rci, zdali vůbec bolí to?
Noc nádherná se světem klene –
je po všem, víno dopito...