Tím jsi, holka, žádoucnější,
čím jsi více zakuklena,
zvědavost se nezkonejší,
dokud nezvím tvého jména!
– Co je jméno? Lichý zvuk –
tiše, tiše, ani muk!
Co je psáno na tvém líčku,
po půlnoční poznám chvíli,
svlékni aspoň rukavičku,
chci ti zlíbat prstík bílý!
– Do nosu by tebe ťuk’ –
tiše, tiše, ani muk!
Už mi prstík nedostačí,
celá když jsi zbláznila mě,
odhrň dlouhý rukáv radši,
bych ti zlíbal oblé rámě!
– Kdo ti tenhle nápad vnuk’?
Tiše, tiše, ani muk!
Šílím po tvém obejmutí,
moje milá přežádoucí,
živůtek tvůj rozepnu ti,
slyšet chci tvé srdce tlouci!
– Zbláznil by tě jeho tluk –
tiše, tiše, ani muk!
Vášeň všechnu krev mou střebe,
samo peklo do mne vjelo,
celý mumraj strhám s tebe
splenit tvoje chtivé tělo!
– Půlnoc bije, nasloucháš?
Chtěls mě nahou – tu mě máš!
Nuda zakuklená láskou,
smrt jsem tvoje s lidskou maskou,
konec vášnivých tvých muk –
tiše, tiše, ani muk!