Houslemi a flétnou zní to
v rythmický a snivý spěch,
není-liž vám podnes líto
mého srdce po letech?
– Srdce moje chví se tiše,
smířeno je, věřte mi,
a má celá duše dýše
uvadlými růžemi.
Minulost nám v cestu vkročí,
políbí nás na čelo,
přivřete své modré oči,
aby míň to bolelo!
– Co tu růží zašlapáno,
a co touhy po štěstí!
Je to dávno pochováno
s naivní mojí bolestí.
Houslemi a flétnou zní to
v písni dávno rozváté,
v neznámo a neurčito
proč mě znova lákáte?
– Zde to bylo! V duši prázdné
pálil mě váš horký dech...
Proč vám noha v tanci vázne
na tom místě po letech?
Vždyť mě podnes v duši pálí
zklamání to strašlivé –
na tom místě rozšlapali
moje srdce bláznivé!