Nechoďte ulicí naší,
v třináctém čísle straší!
Kýž peklo brloh ten vykouří,
v tom čísle, paní, jsou frajmouři!
Holenku, ti jsou s peklem v spolku,
každou noc mají odtamtud holku,
a ta tam na žhavé rohoži
s kostlivcem před nimi souloží.
Vytrhne mu hnát umrčí,
hanba říct, kam si ho zastrčí!
Měl by to vidět, kdo nevěří:
svíčkovou bábu mívají k večeři,
drůbky z jednoho kaplana,
mozeček jednoho děkana,
a potom, pro Kristapána,
uzený jazyk svatého Jana!
Když se na střeše páří kocouři,
to jsou, paní, ti frajmouři,
a těm tam ta holka nahatá
vykotí pekelná koťata.
Od téhle ďábelské nestydy
mají krev křesťanskou pro židy –
však ta židovka z druhého poschodí
marně tam se žbánkem nechodí!
Ale že jsou to frajmouři,
ouřady oko zamouří –
to víte, paní, ti pohani
nahoře na hradě mají zastání!