– ba, ty jsi veliký, již tím, žes ukřižován,
a že tě tolik tupili,
že každý odpor tvůj byl k smrti kamenován
a vlečen v temno mohyly!
Však konec nenastal, a všechno, co teď žiješ,
ó národe můj zbloudilý,
ten rozruch hesel tvých, jež v denním shonu piješ,
je posilou jen na chvíli:
tvůj Blaník ještě spí, spí v hlubinách tvé síly,
spí v zarputilých synech tvých,
ne v oněch fantomech, jež na chvíli tě zpily,
ne ve tvých heslech stranických,
ne v oněch obětech, jež lhou ti modly tvoje,
ne v milosti tvých tyranů:
z tvé vlastní podstaty se zrodí nové boje
a přinesou ti záchranu!
Kde ještě klaníš se a věříš slovům planým,
tam zahřmi, statný junáku,
buď rázem zmužilý a zůstaň odhodlaným
a setřes tíhu přízraků!
Čím. tobě minulost? Čas nový křídla vzpíná
a hledá cíle nejsladší –
čím celá minulost, když přítomnost je líná
a vlastní době nestačí?
Jdi, strhej okovy a rozbij modly v plese
a jásej prací nadšený:
pak jistě z vůle tvé i Blaník otevře se,
ó národe můj zvolený!