Ten sladký klam mi ještě chvíli přej,
ač dobře vím, že lží je tvoje láska,
nech zírat mne jen ve svůj obličej
a nedbej nic, že srdce moje praská.
My šťastni byli málo, pramálo,
a naše láska – ach, nač myslit na ni!
Jen svadlých poupat pár mi zůstalo
z těch jarních dob a v slzách vzpomínání.
A neodvracuj drahou svoji tvář,
ač poslední svit v duši moji padne:
jsem květ, jenž stále v slunce hledí zář,
ač dobře ví, že v žáru jeho svadne.