A byla krásná jako archanděl,
jenž s dlaně boží dolů k zemi slét’,
snad o ráji nám tady vyprávět
a utišit náš nekonečný žel.
Já zřel ji kdys, když večer v noc se tměl,
jak strom jí sypal v zlaté vlasy květ,
a byla krásná jako archanděl,
jenž s dlaně boží dolů k zemi slét’.
I zamysliv se v oblacích bůh děl:
„Je toho květu škoda v bídný svět!“ –
a ono dítě v rakev dali hned,
květ ulomený, na němž zůstal pel,
a byla krásná jako archanděl.