„Nuž, staniž se! Však chcete-li,
můj roztomilý příteli,
a nebojíte-li se deště
a rýmu-li snad nemáte,
tož na rendez-vous o páté
dnes naposledy přijďte ještě!“
– Ó milostivá, září je,
a vesna, ta už nežije,
já nevím, zda to pravda bylo,
že kdysi v srdce záchvěvu
jsem toužil po tom rendez-vous,
že srdce, se mi pobláznilo.
„Nuž, příteli, tak bývá to!
Kol plno aster rozváto,
jsou krásné, ale prosty vůně.
Mé srdce je tou astrou též,
plá svůdných barev z něho lež,
však vůní touhy nezastůně.“
– Ta jeseň prchne do dálky,
zas počnou kvésti fialky
a voněti v své touze skryté;
já zapomenu na svůj žal,
vy budete však svůdná dál –
a jiného si namluvíte!