Ó co je ve vzduchu vůně,
ó jak ta oblaka svítí –
kdes v dáli píseň pastevcova stůně,
kdes v dáli vody v hlubiny se řítí.
Chtěl bych hladit Tvoje vlasy zlaté,
chtěl bych líbat Tvoje ústa nyní,
Tvoje ruce zlíbat tisíckráte,
dlaň Tvou cítit na svém čele hřát.
Ó co je v dlaních Tvých vůně,
ó jak Tvé pohledy svítí –
má celá duše láskou k Tobě stůně,
v jas Tvého srdce vznícena se řítí.
Chtěl bych aspoň jednou Tobě říci,
jak jsem šťasten, jak jsem nadšen nyní,
co je jasu ve Tvé zřítelnici,
jak Tě mám, Ty vesno moje, rád!
Ó co je v žití mém vůně,
ó co je v lásce Tvé štěstí,
jak září oblaků nádhera!
Pojď v jitro žití, které touhou stůně,
pojď, nechci nic, než líbat, v písních kvésti
a nedočkat se večera!