Ó pomyslím-li, kterak v naše snění
svět podlost svou a pohrdání mísí,
jak namáhá se lží i vřavou denní,
by roztrh’ ruce, jež jsme podali si:
já poznávám, že větší víry není
než víra ta, že celý svět nás klame,
slast největší v tom, že jsme opuštěni
a na tom světě že jen sebe máme.