Ó viď, kdes v dáli čeká ta snivá pohádka,
je jako jitro měkká, jak láska přesladká,
a písní zdrojů zpívá, je toužebná a snivá
a záhadou Tvých očí se v mladou zemi divá.
Tvá sestra, snivá Vesna, již kráčí z daleka,
a matce zemi těsna jsou pouta odvěká,
však Tebou navrátí se jí nadšení a něha
a píseň vichrů ztichne, jež v boky ji teď šlehá.
Ó proč tak roztoužena Ty hledíš do dálky?!
V Tvé dlani štěstí stená a voní fialky,
dřív ve Tvé dlani voní a dýší požehnání,
než mohly rozkvést v hájích a v zlaté sluncem stráni.
Dřív přišla Vesna ke mně než v nivy vychladlé
a zpívá snivá jemně v Tvých oči zrcadle
a v bytosti Tvé zpívá, je toužebná a snivá,
a záhadou Tvých očí se do mé duše dívá.
Kdes v dáli na mne čeká Tvé lásky pohádka,
je jako jitro měkká, jak jaro přesladká,
je zlatou rosou vzňata jak fialek zrak v stráni
a ve Tvé dlani voní a dýše požehnání.