Za jiskřivých jižních nocí,
kterým nikdo neodolá,
celou svojí tesknou mocí
po tobě mé srdce volá.
Našel jsem tě pod oblakem,
pro nějž plakal měsíc bílý,
kudy v blesku křivolakém
procitalo nebe chvílí;
u moře, jež usínalo,
s hvězdami, jež zapadaly,
srdce moje se tě ptalo,
ruce mé tě objímaly.
Líbal jsem tě dlouze, chtivě,
jako vzbuzen ze sna zlého,
jak se líbá náruživě
cosi dávno ztraceného.
Všechen smutek, všechnu radost,
snů svých dálku nedohlednou –
viděl jsem svou mrtvou mladost
ještě jednou, ještě jednou!