Jak potvory dvě, které zhoubu větří,
se plazí vojska udupaným polem,
sto ohňů z tlamy děly chrlí kolem
a tisíc křiků chví se do povětří.
Řev tisíců, děl hukot, hvizdot kulí
hřmí kouřem vesnic, který v lesy lehá,
sto plamenů v to nad krajinu šlehá
a plazí se a k nebi pne se zdůli.
Teď slunce v západ krvavý se noří,
jak raněno též zbraní divých škůdců
a bídou lidstva znaveno a zlostí.
A v jeho záři, která rudě hoří,
tam nad králem a sborem vojevůdců
soud strašlivý se zvedá Budoucnosti.