Bílé růže v noční tiš
tajemný svůj šíří dech,
kvetou v létě na hrobech,
na hřbitově, kde ty spíš.
Tělo tvé, to shnilo již,
ale jistě z ňader těch
bílé růže v noční tiš
tajemný svůj šíří dech.
A když nad tvým hrobem výš
spějí hvězdy v zástupech,
sním, že mění noci spěch
v zjev, jejž jala duchů říš,
bílé růže v noční tiš.