Kdož srdce čistá, mysl dětskou máte,
v ples vichrů, které od západu dují
jak varhan bouř či jásot allelují,
v klín víry neste svoje touhy vzňaté.
Skryt v páry vlhké, vonící a zlaté,
jež v temných lesů vstávají a slují,
jde, oblaky co bílým nebem plují,
zjev Ježíše k nám v lásce vrchovaté.
Zem boží milosť neurčitě tuší
a zářné slunce se k ní dolů sklání
jak hostie, jež očistí mír duší.
Zní hymny lesů rovny zpěvu moří
a na západě mraky v žhoucím plání
jak svatý oheň na oltáři hoří.