Cos chvělo vzduchem... V dálce kdesi
kraj zamžen byl a plný rosy,
v dál neznámé se kryly lesy
a bludného šlo světem cosi.
Kdos veliký šel tudy zticha
a zahalil se v mraků římsy,
byl záhadný jak noc, jež dýchá
a pláče asi v stesku čímsi.
A ona nepoznaná kráska,
ta mlčící a s mdlými rysy,
šla duší mou jak zhaslá láska,
již procítil jsem kdesi kdysi.
Noc padala, ó, vzpomínám si
– kdes opožděný zpíval pták si! –
že odešel jsem stranou kamsi
a že mi jaksi bylo jaksi...