Proč máte astry ve vlasech
a podzimu svit ve svém oku,
když ještě na rtech spí vám vzdech
a hřmí to duše ve hluboku?!
Já ještě píseň nedopěl,
tu ohnivou a touhy plnou,
a vám už v oku chví se žel
a bouří prsů božskou vlnou.
Proč máte astry v prstech svých
a smutné slovo na svých retech,
když ještě krajem zvoní smích,
zem vášnivá plá v žhavých květech?
Já ještě ani neřek’ vám,
ó, paní mojí duše vroucí,
co lásky ve svém srdci mám
a velké touhy nehynoucí.
Proč máte astry pro mne jen,
ty květy smrti vrchovaté,
a proč mi, v oku smutný sen,
jen svadlou astru podáváte?!