Akmé, léta pominou jak den dnešní,
sladká slova básníka ústa jiná
budou šeptat nehodná a my zmlknem
ztraceni v sebe.
Co nás kdysi těšilo, svět nám urve
jak tu sloku básníka rozechvělou,
něhou našich vzpomínek duše cizí
hřáti se budou –
stačí Ti to, Akmé má, za to všechno,
co nám život nenechal neúprosný,
když Ti řekne Catullus líbaje Tě:
„Miluji Tebe!“?