Dnes hrdě odhodlán
a k smrti znaven zítra,
teď srdce dokořán
a jindy otrok nitra,
vše v jedné směsici,
již v duši máš –
ó bledý měsíci,
ó zda mě poznáváš?
Tvé světlo neláká,
tvůj terč je v mraky stažen!
Znáš ještě tuláka,
jenž o hladu byl blažen?
A hýřil tisíci,
když nouzi měl –
ó bledý měsíci,
i tys už zapomněl?
Já všeho dosáh’ již,
a příměří mě dusí,
je ticha přespříliš –
ó že vše minout musí!
Mám úsměv na líci
a lkal bych rád –
ó bledý měsíci,
jdi spat, jdi spat, jdi spat!