Smát a smát jen všemu
chceš se, duše má?
Život zřít, jak šílí v reji,
vidět smrt a nebát se jí,
smát se oběma?
Říci svému žití,
že se obláčí
zvolna v smrt, jež přec je zdrtí,
životem se smáti smrti –
zda to postačí?
Řekni, stačí ti to
v světa peřeje?
Moje bílá otrokyně,
usni, duše, na mém klíně –
teď už pozdě je!