My žijem příliš rychle, hochu,
leč bez úspěchu, věř mi to!
V tvar nezachytnem ani trochu,
co kolem nás je rozlito.
Sto dojmu denně tebe vzruší,
stem dojmů denně schvácen pláš –
leč než ti jeden utkví v duši,
stem jiných zas jej překonáš.
A všechny splynou v zmatek hluše,
a vyprchá z nich živý žár,
než uvězníš je do své duše
a v nedostižný nový tvar.
Ó vzpomínáš, co Horác praví?
Ne, nevolej ho v dnešní šeď –
tvá vlastní píseň tebe znaví,
a básně nejsou sladky teď!
Rci, voní dosud květy jara,
či chladne slunce z daleka?
Což změnila se země stará,
či samo srdce člověka?
Cos trpkého jen duše tuší,
a mladost pro nás nehárá:
nám nastal Velký Pátek duší,
Noc Veliká – však bez jara.