Skip to content
1868–1950

4. Co to svítí, když ty spíš,

Jaroslav Kvapil

Co to svítí, když ty spíš, jako úsměv na tvém líčku? Miláček tvůj, víš to, víš, přišel si teď pro hubičku.

Přišel včera, přišel dnes, aby srdíčko tvé slyšel, ve tvé snění, věz, ó věz, pro hubičku si zas přišel.

Až se ráno probudíš, budeš myslit na sny zrádné, z hubiček těch, víš to, víš, na svém líčku nemáš žádné.

Na tvém bílém líčku dnes po hubičkách stopy není, miláček tvůj, věz, ó věz, všechny ti je pobral v snění!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.