– Vidíš, brachu, v mumraji
kterak svět se točí?
Ze škrabošky kmitají
vstříc nám svůdné oči.
„Ptáš se, nemáš pokoje,
ptáš se, hochu, kdo to je?
Přijď, přijď, tohle poupátko
v rakvi najdeš zakrátko!“
– A ten šašek, zříš ho, zříš,
bujností jak šílí?
Smíchem, věř, se udusíš,
jak je rozpustilý!
„Ptát se tobě zachtělo,
proč je mu tak veselo?
Naposled on hýří dnes –
zastřelí se zítra, věz!“
– A ten princ, jenž s družinou
vítězně jde sálem -
rci mi, brachu, proč jej zvou
princem Karnevalem?
„Nechtěj se mne, nechtěj ptát;
v hermelín ač skryl svůj hnát,
všemi údy chrastí přec –
bratře, je to umrlec!“