Když měl v hrsti plno květů,
rád jsem z jeho číše pil;
sladký med byl dívčích retů,
sladký v lásce žití cíl.
Když chyt rádlo drsnou dlaní,
rád jsem svoji líchu ved –
nechť znoj práce čelo sklání,
zlatým plodem zjasní hled.
Když měl trny, těžké hoře
v hruď když zaťalo svůj spár,
děl jsem: Boží lásky z moře
kdo pil radost, pij i zmar.
Čekám. Klidně přijmu, z bezdna
dalších let co vypučí –
očí dvou zář plá mi hvězdná,
sladce mřít jí v náručí!