Vlní se, vlní v šírou dál
stříbrná, kvetoucí niva,
koníků polních šumný roj
si v taktu vesele zpívá.
V stéblech se koukol zardívá,
chrp modrých družina jásá,
na mezi rozseto plno hvězd,
žluťáčků živá krása.
– Pět peněz, volá křepelka,
motýlů četa se honí,
modravé zvonky na stráni
tichounce, snivě si zvoní.
My jdeme tiše též, tichounce
po stezce kvetoucím polem,
sotva že očím věříme,
co štěstí zakleto kolem.
My jdeme, v klasech se ztrácíme,
a ruka s rukou se splétá,
a v duši pučí též zázrakem
ta divná pohádka světa.
Jak máky plane tvá sladká líc,
z tvých očí nebe se dívá –
vlní se, vlní v šírou dál
stříbrná, kvetoucí niva.