Jsem šťasten, proč, to nevím ani sám,
a marně sebe táži se a ptám,
zas písní keř mi v duši rozkvétá
a ven chce ke světlu a do světa.
Jak pohádka to z dávných stkaná dob,
jak paprsk hvězdný sletší do útrob,
a zas jak stezka květy zavátá –
což rozkvetla již všecka poupata?
Jen vím, že sním a o tom přemítám,
že v duši mír, a že vše září tam –
že zdá se mi cos věčné o zoři,
a k srdci láska tiše hovoří...