– „Strach na Řím padl! Od úst k ústům spěje ta děsná zvěst: Zle v cirku se dnes děje, gladiatoři vzbouřili se, v půtce své strážce zavraždili i své vůdce.
Též v sarmatských prý legiích to kvasí, auguři věští Římu těžké časy, ve střevech kuřat nalezlo se hádě, a vlčice – děs! mrtvé vrhla mládě.
Však nejhorší, co všecky hrůzou schvátí, jest to, že v cirku nebude se hráti, gladiatoři jako žhoucí láva z areny vyrazili, smečka dravá,
kde koho bijí, mečem břitkým kosí, krvavé hlavy na vidlicích nosí, chtí vyhladit prý s povrchu již země co v Římě živo, všecko římské plémě.
Před nimi prchly věrné syrské čety, a senátoři – ničemná láj, skety, jen roztrhli v spěch togy své háv bílý a jak houf zajíců se rozprášili.
Co dál se stane? Nikdo neví, hádá, snad znova vzkvete Spartakova zrada, – Smrt Caesaru! již tisíc křičí hlasů, – Smrt aedilům! kdo můžeš, hledej spásu,
– Smrt Římu! jako vichrem letí, hřímá, den zhouby nastal světu, konec Říma!...“ Děl posel tak, sám Pontifex jej v spěchu k Caesaru vyslal. Skončiv, pozbyl dechu
a klesl mrtev. Claudius však, lidem jak zvykl pohrdat, naň hlédl s klidem, neráčil ani věnec sníti s hlavy, sledoval zrakem tanečnic rej smavý,
jež hosty baví při lukullském kvase, falernským naplnit dal číše zase a kývnuv na kleštěnce, takto líně mu vece: – „Jdi, a z přední vezmi síně
sekery liktorské a orly, k davu vzbouřenců spěj a volej: Skloňte hlavu, zpět do cirku! A zítra v zápas smělý! Tak božský Caesar Imperator velí!“
Kleštěnec orly, sekery vzal s chvěním, pln strachu nes je, s láním, zlořečením kde zběř ta v ulicích vše vraždí litá, šílená vztekem, krví rudou zpitá,
co v cestě, všecko kácí, ničí, plení. Ten zdolat proud? S to žádná síla není! Leč kleštěnec jde, neboť Caesar káže, sám, jeden proti množství, beze stráže,
hle, zří už dravce ty, tu slyší vřavu, a v bázni, strachu volá: „Skloňte hlavu, zpět do cirku! A zítra – v zápas smělý! Tak božský Caesar Imperator velí!...“
Řev náhle ztich – všech líce zbledly rázem, Zmlk gladiatorů tlum, klesá na zem, jak kouzlem jat zpět kráčí – utišený, kde zítra krví zbrotí cirku stěny.
Jen pokora, ne vzdor v jich snědé tváři, sekery liktorů žhou, orli září, jak ovce bázlivé dav k nim se kupí. Řím zítra v posměchu jich zdeptá trupy,
leč podlý dav již na nic nedbá zhola a: – „Morituri te salutant!“ volá...
Cookies on Poetry Cove