Jen růže, růže! Vzduch pln sladké vůně
a barev plno, až zrak přechází!
Zde krásu zříš, duch jestli po ní stůně,
chceš zpíti se, zde vášeň bez hrází.
Vše volá: – Miluj, vnoř se lásky v tůně,
dnes v ráj tě strhnem, zítra do zkázy!
Vím, duše žen jsou zaklety v jich lůně,
jich vášnivý šept krok můj provází.
Zde nach, tu ruměnec, tam cudnosť živá
jak pod závojem pohled nevěsty –
zde chtíč, tu rozkoš, tam jen touha snivá...
Dvě volím vždy: tu planou růži zdejší,
již utrhnu kdes maně u cesty,
a tmavě rudou, srdci nejmilejší.