Tam mezi vikýři a trámci kdesi
– když máj byl a vše bylo třpyt a květ –
vlaštovčí párek sobě hnízdo věsí,
rád zřel jsem jeho čilý shon a let.
A přišel jsem, když úpal zažeh’ v lesy
– však zde byl stín, já rád tam zůstal zpět –
zřím žluté krčky, jásavé jich plesy
vstříc kynou mi, jen starých nevidět.
Leč přilétli: a každý kořisť v šeru
v ten drobný krček vkládá hltavý...
Hle, na výstavě idylka to věru!
Kol ruch a šum. V ten kout co je sem loudí?
Viz, česká kniha zde tě pozdraví –
zde ticho vždy! Sem noha nezabloudí!