Víc nechci být než rosa v květu,
když pad v ni slunce zlatý žár:
tak schyl se krása k mému retu,
v sny žití tkej a v duhy tvar.
Hrsť plnou růží, zralých klasů,
a v duši slunných písní keř,
chci s osudem jít do zápasu,
dím každému: Jen miluj, věř!
Pták na hlohu, jenž perly střásá,
trs malin, hvozdů temných zrak
mně věčné krásy hymnem jásá,
všem volá: K hvězdám, do oblak!
To k blahu stačí, když zřím, v zoři
jak v hnízda padá květ a třpyt,
v mém srdci víno lásky hoří,
chci milovat, chci pět a snít!
Nechť bouře hřmí, nechť strhne v letu
nám růže vichr, věště zmar,
Víc nechci být než rosa v květu,
když pad v ni slunce zlatý žár.