Co kouzla dřímá v božském tvojím těle,
jež do pola jen mramor kryje řízy!
Před tebou v prach již každá krása mizí,
tys z bohů nejvyšší, tys božství celé!
Ó, Kypris, která žití plodíš vřelé,
jak zdroj jsi čista, jak žár lásky ryzí –
v tvém zraku plno vůně, poupat, mízy,
svět plesá tebou, k nohám květ ti stele!
Jak nahá z mořské vyvstala jsi pěny,
tak posud kráčíš vesmírem a věky –
spust Olymp, tvůj však svět je neskončený!
Nechť jas tvé krásy hlupec tupí vždycky,
v něm nadšení plá, úsměv jara měkký,
jest věčným lad tvých údů harmonický!