Třesk číší, z nichž se víno perlí zlaté,
kouř z cigaret a hlasů ryčná směs,
co zříš, vše pouty rozkoše je spjaté,
v to hudby rumunské zní divý ples.
Ten zvuk tak divně duši tobě mate,
hned slyšíš rajský zpěv, hned pekla děs,
mníš, na cigánské čárdě rozsochaté,
ďas ví jen kterak, octl jsi se kdes.
A mhouříš oči, vína tok je sladký
a smědá dívka – zrak div nespálí –
dnes zabloudil jsi věru do pohádky!
Pojď, černooká! Touha v srdci vzrůstá
a bláhový, kdo štěstím otálí –
kol hrdla rámě, líbej v samá ústa!