Dým krčmy, v nějž se křik a vřava mísí,
bok nahých žen, jež krásné byly kdysi,
checht řvoucích Faunů, vše spjal v chaos pestrý
bůh, jemuž byly hřích a radost sestry.
Vír, orgie! – Smích luzy s ryčným skřekem
zde černá křídla věsí nad člověkem,
je hrozna tato maska, děs jen chystá –
smích Aristofanův v ní nemá místa.
Zde nesměje se Mimus, ale šklebí:
do thyrsu zlaté rozkoše vbil hřeby,
a když Sfinx vášně všecky vazby strhá,
o závod s tigry v bakchanal se vrhá...