V zamrzlém sněhu u řeky spí chatka,
krov, štít a stěny jako jedna vráska,
v šindelích vítr šelestí a praská,
sad, luh i pláň kol stříbří jinovatka.
Zář v oknech, do půl přivřena jsou vrátka,
tam jistě radost vešla dnes a láska –
při krbu stará povídá se zkazka,
čas letí, večer jedna chvíle krátká!
Leč vítr znovu mrazným zavál dechem,
na stezku k dáli sypal vločky sněhu,
zkad pozdní chodec navracel se spěchem.
Nad řekou v sítí čejky nářek plakal,
mih závoj táhl po mlčícím břehu,
za sebou do snů moji duši lákal.