Měl život boje své, strastí dost, běd,
však jaro v mladé jásalo hrudi,
vždy smál se do světa jiskrný hled,
nad hlavou jasné vždy slunce se budí.
Vesele hřmělo to v neznámou dál –
až náhle vichřice, mrazy a sněhy
svět skryly rubášem, který tká žal
zklamaných nadějí v illusí břehy.
I v tvou hruď bolest svou zaťala spár –
zpět? Ne! vždy k předu, toť cesty jen půle!
Zas k písni! Dávný vzplá vítězství žár –
splněný žití sen – Ultima Thule!