Ta mladá cizinka, jež se studenty dole
dost skromně sedá vždy a ráno časně vstává,
tak trochu záhadná vždy při společném stole,
sic hezká – záležet si na sobě též dává –
to děcko-vrabčátko, tak bezradné a holé,
jak zdá se často všem – má v Saloně, ta sláva!
svůj obraz, u něho vždy lidu plno v kole,
a kritik v „Gaulois“ jí všecku chválu vzdává.
A nikomu ni hles zde slůvkem neprořekla,
a nikdo neví též, kde atelier má –
jen když se někdo ptal, co den kam jde, se lekla.
A ještě – novina! Srb, inženýr ten snědý,
s ní na faře byl – však to sluší oběma!
A zítra svatba je, dnes jsou tu naposledy!