Sníh za oknem, mráz, chumelí se dnes,
leč v krbu plamen, jizba zdá se rájem –
Rus přítel samovar si půjčil kdes,
vře voda, zlatým číš se plní čajem.
Zas v duši vidí chatu, stepi, les,
vzpomínek ptáci letí dalným krajem –
ten k Moskvě spěl, ten ke Dněpru se snes,
zří trojky, saně, šuby s hranostajem –
a z duše tak by zaplakat si chtěl!
Jeť milo rodný krov si připomníti...
Však setřel slzu. Číšku dopít spěl –
sechmuřil brvy, řekl: – Sen to, sen!
Pod carskou knutou jaké možno žití?
Líp strádat, mřít – leč býti svoboden!