Baronka v čele vždy, comme il faut vystrojena,
čepeček hedvábný jí kryje vlasy bílé,
půvabně kyne všem, vždyť ví, je od všech ctěna,
a blahosklonnost jí tak sluší roztomile.
Monsieur Bonnet k ní tam se kloní, neznamená,
že republikán jest v své duši zarputilé,
neb galantní vždy též – a vstříc zas zruměněná
tvář abbého k ní zří tak šelmovsky té chvíle.
Tlum pensistů a vdov – trud v oku, černý šat –
však jedné stařenky tvář štěstím, hle, teď zkvetla –
dnes prvně talár měl syn, mladý advokát!
A gratulací houšť k nim se všech stran se slétla –
však garçon polévku již nese, pozor, líp
i vy též, studenti tam dole, ztlumte vtip!