Kam prchla tvoje báj, kde hymn tvé slávy,
ó Pharao? Škleb mrtvý na tvé líci
v tmách věků doposud snad žije snící,
leč o tvé síle nic nám nevypráví.
Tys dozněl na vždy meteor jak žhavý:
když otroky jsi stíhal prchající,
sloup rudý před nimi plál zlatou kšticí,
tys vešel tam, kde stín on vrhal tmavý.
A znikl jsi – hřměl Jehova v tůň moře,
v něm pohřbena tvá vojska, zbroj i vozy;
nad tvojí zhoubou ranní vstala zoře!
Dnes rob již nelká tvými pod kolesy,
a na tvou hruď i tvář, jež posud hrozí,
jen pavouk chudé svoje sítě věsí.