Proč upíráš své oči na mne,
snů mladých lživý přelude!
Tvé sliby, touhy byly klamné,
v nich srdce stesku nezbude.
Na výše hor jsi vedl duši,
křišťálů skvoucích kde plál svit,
leč život hned vše kouzla ruší,
v nich nelze štěstí zachytit.
Tam, Hesperus kde bledým leskem
večerní stíny rozjasnil,
jdi, duše, se svým bolným steskem –
tam tiš – jen tam svůj najdeš cíl!