Když lesy šumí chorál svatý,
pojď naslouchat, jak pod akáty
zní sladkou písní každá snět!
Tam v stínu bříz a ve tmě sosen
mech nejhebčí nás vítá zrosen
a kol jen vůně, třpyt a květ.
Co chceš mít ještě víc?
Hle, v stříbro pěn dav padl holubic!
Tak objatým – jak motýl bílý
se každé poupě ke rtům schýlí,
kde zvoní šerem drozdů smích.
Viz, paprsk slunce větvic houští
jak zlatá nit se k jívám spouští
a tvoří žhavé kruhy v nich.
Zde však již noc a šeř –
jen světluška ti sedla na kadeř.
Ať její svit, jenž luznou sítí
hvězd zahořel, nám v cestu svítí,
jež chce jen lásku, zná jen ples!
Tak srny bloudí s hnědým okem
tmou olší z jitra nad potokem,
kde zpívá kos a pučí vřes.
Co chceš mít ještě víc?
Pojď v náruč mou, má duše jde ti vstříc!