Již křídla jara rozpjala se k letu,
v mou duši píseň padla s hrstí květů,
i zpívám jako pták v tmě ratolestí:
dnes v zlaté pohádce k nám přišlo štěstí!
Hvězd motýl rozsel po stráni své duhy
a skřivan k hodům pozval všecky druhy –
máj nesem na rtech, koho smutek tísní,
jen pojď, vše kol už jedinou jest písní!
Než křepelka se ozve sladkým hlasem,
buď poupě růží, zrno těžkým klasem,
ať skoupá kadeře své v proudech rosy
ten šumný větřík, zlaté sny jenž nosí.
V mou skráň hloh střásá vůni jemnou s výše,
co zřím, vše pučí, snivou zkazkou dýše,
než v květ se obalí ta lipka rodná,
chci píti z číše jarních zvěstí do dna!
Nechť prýští z duše mé zdroj písní nový!
Den každý o snech, o růžích mi poví,
a prchne-li, sníh v kštici zlatovlasé –
zpět májem příštím vrátí se k nám zase!