Byl Kristus od Piláta vlečen svými katy,
krev s beder chlípěla, skráň božskou trní zrývá,
„Ukřižuj!“ zběsilá kol řvala smečka divá,
leč i v těch mukách všech zrak mírem plál mu svatý.
Byl vlečen ulicí. Tu z domu kněží vraty
ven Jidáš vystoupil, mzdu mrzkou v plášti skrývá,
a spatřil Ježíše. Tvář jeho mrtvě sivá,
pod křížem klesal již syn Boží mdlobou jatý.
A Kristus zvedl zrak. V něm Jidáš četl: – Synu!
já k srdci tulil tě, tys tak mou lásku splatil? –
Leč Jidáš v odpověď hled tvrdý, v němž skryl vinu,
mu ve tvář vrhl zpět a líce neodvrátil.
A drzým hledem tím a zlým jak ve tvář šlehnut
se Kristus zarděl sám – však Jidáš zůstal nehnut.